RUDOLEC (NĚMECKÝ)

Dalším sídlem hraběcího rodu Collaltů na rudoleckém či později také černickém panství byl zámek v Rudolci. Tento objekt měl již před bělohorskou konfiskací dlouhodobou tradici a bohaté stavební i majetkové dějiny. Jako tvrz se připomíná v roce 1480, kdy patřil místnímu šlechtickému rodu Šabartů z Rudolce. V dalších letech se vlastníci měnili, až se v padesátých letech 16. století majetkový vývoj ustálil. Tehdy kupují Rudolec spolu s několika okolními vesničkami Chroustenští z Malovar, kteří k dosud nevýznamnému statku připojují sousední městečko Bohdalov a posléze také západní část někdejších držav měřínského proboštství. Přestože již v průběhu druhé poloviny 16. století dochází k přesunu tržního centra panství z Bohdalova do Měřína, položeného na důležitých obchodních trasách, rudolecká tvrz i nadále slouží jako sídlo správy panství a také hlavní obydlí jeho majitele, a to i přesto, že se Rudolec nachází v silně okrajové poloze na hranicích nejen statku, ale dokonce i celé Moravy. Jeho rozvoj za Chroustenských zřejmě probíhal pouze velice omezeně a jen v nejnutnějším rozsahu, jak ostatně známe z většiny soudobých šlechtických sídel v okolí. Ještě ve dvacátých letech 17. století je stavba charakterizována jako pouhá tvrz, teprve od poloviny tohoto století, nejspíše se změnou terminologie panských sídel, je užíván výraz zámek.

Přestože rudolecký zámek náleží ze všech zdejších collatovských sídel k objektům s nejstarší stavební minulostí, jeho vývoj se zřejmě zastavil nedlouho po jeho převzetí tímto feudálním rodem. Svědčí pro to jak jeho narůstající absence v písemných pramenech, především úředních písemnostech a korespondenci hejtmanů a regentů collaltovských statků, tak i postupná změna názvu dominia z rudoleckého na černické, k němuž dochází nedlouho po výstavbě zámku v Černé.

Stará středověká rudolecká tvrz, dosud v plném rozsahu dochovaná v severním traktu zámku, představovala mohutnou blokovou stavbu, vymezenou nápadně masivními zdmi a rozdělenou v interiéru na čtveřici klenutých místností. Za Chroustenských byla tato tvrz rozšířena o další západní trakt s třemi renesančně klenutými prostorami, na který navázal těsně přilehlý hospodářský dvůr se stájovými a užitkovými budovami. Snad ještě před bělohorskou konfiskací byla část těchto budov zapojena do obytné části tehdejší tvrze, především západní křídlo předního dílu dvora. Tehdy také dostávají obě hlavní budovy rustikálně pojatou nádvorní arkádu. Teprve za Collaltů je stavební vývoj zámku dovršen, když je obytná složka tvrze či zámku rozšířena také o nástavbu zbylých dvou hospodářských křídel nádvoří. Tehdy také dostává budova svoji typickou fasádu s nárožní bosáží na hrubším pískovém podkladu, značně archaickými okenními ostěními a hladkými paspartami po jejich obvodu. Toto řešení je opět odrazem rodového italského prostředí Collaltů, stejnou úpravu fasád včetně archaických kamenných architektonických článků známe z celé řady florentských vil a drobných zámeckých staveb italského venkova. Při vstupu do zámku je vystavěna „collaltovská“ věž. Ta však byla založena na nepříliš stabilním podkladu, proto musela být ve dvacátých letech 18. století zbořena a nahrazena novostavbou s fasádou, odpovídající době obnovy věže.

K přestavbě tvrze na zámek dochází podle dostupných informací za držby panství Claudiem Collalto v průběhu padesátých let 17. století. Krátce nato však stejný vlastník zahajuje výstavbu nového zámku v Černé již podle pokročilejších vzorů a zámek v Rudolci upadá a mění se na sídlo hospodářské správy velkostatku. Díky tomu si však uchoval svoji specifickou podobu, kterou získal zásluhou prvních generací moravských Collaltů.

Collaltové na zámku vybudovali zámeckou kapli, jež byla zasvěcena sv. Anně. Z barokní kaple se do dnešních dnů zachovala pouze část původního bohoslužebného náčiní.    

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.