Manufaktura na kartouny a bavlnářské zboží v Brtnici
Manufakturu založil Eduard III. hrabě Collalto, majitel brtnického panství, spolu s Františkem Hoffmannem, hospodářským radou brtnického panství, a Františkem Župančičem. Sídlem manufaktury se stal zrušený paulánský klášter, někdejší špitál a mariánský kostel, který byl za účelem proměny na sklad na žádost majitele panství za souhlasu gubernia a místodržitelství odsvěcen. Oficiální název manufaktury zněl k. k. priv. Baumwollwaarenfabrik des Eduard Grafen Collalto und Comp., byl později změněn na k. k. priv. Pirnitzer Zitz- und Kottonfabrik. V počátcích existence zde byla provozována kombinovaná výroba, která byla později nahrazena výrobou soustředěnou. Manufaktura disponovala až 174 tkalcovskými stavy a provoz zajišťovalo 250 pracovníků. Na provozu dále spolupracovalo 12 hlavních a 43 vedlejších faktorů, 13 421 přadláků a 244 drastičů.
Jak již plyne z názvu, zdejší manufaktura se zabývala především výrobou kartounu, tedy jemné bavlněné tkaniny v plátnové vazbě. Název tkaniny – kartoun – pochází z německého slova Kattun, které je odvozeno od anglického slova cotton, tedy bavlna.
Díky soudním odhadům je známa podoba celého provozu. Chod manufaktury se skládal z přadlárny, modelárny, tiskárny a skladů. Dále se zde nacházel také byt tiskařského mistra. Budova bývalého kláštera byla v souvislosti s adaptací na manufakturu rozšířena o protáhlé západní křídlo. Nalézal se zde také ústav pro výchovu chudých dětí k práci v manufaktuře.
Provoz manufaktury však neměl dlouhého trvání. Již v roce 1818 byla pro nízkou rentabilitu zrušena.