Rostlinná a živočišná textilní vlákna a postup při výrobě příze
Rostlinná textilní vlákna (Přadné rostliny)
Len setý (lat. Linum usitatissimum L.)
Jednoletá bylina pocházející z čeledi lnovité, původem z východního středomoří a Indie. Textilní lněná vlákna, nalézající se ve stonku, jsou tvořena jednotlivými 20 až 50 milimetrovými drobnými vlákny (s průměrnou tloušťkou 19 µm), které ve svazku dosahují délky 30 až 100 centimetrů. Ve srovnání s bavlnou dosahuje lněná příze vyšší pevnosti, která se dále zvyšuje za mokra. Malá pružnost vláken způsobuje náchylnost k mačkavosti. Lněné plátno je chladné na omak.
Využití: lněné a směsové tkaniny a oděvy, malířská plátna, vazba knih, prostěradla, ubrusy, utěrky, obuvnické šicí nitě.
K odsemeňování lnu slouží hustý železný hřeben – tzn. drhlen.
Kopřiva dvoudomá (lat. Urtica dioica)
Vytrvalá dvoudomá bylina pocházející z čeledi kopřivovité, přirozeně se vyskytující převážně na severní polokouli. Textilní vlákna se nachází ve stonku, který může běžně dosáhnout až 150 cm výšky. Spíše méně kvalitní vlákna mají vyšší pevnost za mokra a jsou poměrně dobře odolná proti oděru a žmolkování. Pro získání jemnější příze je nutné vlákna kopřiv vypřádat s dalšími materiály.
Využití: tkané oděvy, bytový textil, koberce, rybářské sítě, šicí nitě, lana, obalový materiál (např. pytle).
Konopí seté (lat. Cannabis sativa)
Jednoletá dvoudomá rostlina pocházející z čeledi konopovité, původem ze střední nebo východní Asie. Poměrně nenáročná rostlina může dosáhnout až 3,5 metrů délky. Konopná textilní vlákna se získávají ze stonku. Chemickým procesem je lze přizpůsobit bavlně. Ze spřadeného konopí se tkalo na desetní, dvanáctní a čtrnáctní plátno. Z hrubějších vláken (tzv. „z druhé koudele“) se tkala pytlovina.
Využití: tkané a pletené oděvy (košile, rubáše, lana, provazy, bytový textil (plachty do postelí), příměs netkaných textilií, izolační materiál, příměs speciálního papíru.
Bavlník (lat. Gossypium)
Víceleté nebo vytrvalé rostliny pocházející z čeledi slézovité, s nejrozmanitějším výskytem v severovýchodní Africe, Austrálii, Arábii a Mexiku. Jedná se o vzpřímené, případně plazivé keře, výjimečně stromy. Plod bavlníku je tvořen tobolkou obsahující až 30 dlouze vlnatých semen, obrostlých až 7000 jemnými vlákny. Mezi zástupce se řadí bavlník barbadoský (lat. Gossypium barbadense), bavlník chlupatý (lat. Gossypium hirsutum) či bavlník bylinný (lat. Gossypium herbaceum). Pěstování bavlny je spojné se značnou spotřebou vody.
Textilní vlákna se získávají z jemné vláknité substance ukryté v semenech rostlin. Po odstranění obalu a čištění se vlákna dále zpracovávají na čechradlech a následně na mykacích strojích.
Využití: oděvní průmysl, bytový textil, speciální a technické textilie (obvazy, nitě, filtry, netkané textilie).
Živočišná textilní vlákna
Ovčí vlna
Textilní vlákna se získávají ze srsti ovce domácí (lat. Ovis gmelini f. aries). Stříhání srsti – vlny se provádí jednou až dvakrát do roka. V závislosti na plemeni lze z jednoho zvířete získat 3 až 18 kilogramů vlny. Délka vláken dosahuje 50 až 400 mm. Ostříhaná vlna (surová, tzv. potní) obsahuje pouze necelou polovinu svého váhového množství textilních vláken vhodných ke spřádání. Zbývající váhu tvoří voskovitý vlnní tuk (lanolin) a pot. Kvalita vlny se posuzuje podle délky, barevného odstínu, příměsí, pevnosti a jemnosti vlákna. Plemena ovcí se rozdělují do 3, případně 4 skupin, podle kterých se následně odvozuje také označení vlny. Velmi jemná vlna nese označení merino, pružná a poměrně hrubá vlna je označována ševiot (cheviot), vlna vzniklá křížením různých plemen se nazývá vlna kříženecká. Část vlny si hospodář uchovával pro vlastní potřebu, a to zejména na výrobu rukavic (vázání na desce) případně pro zhotovení tepelné izolace.
Využití: oděvní průmysl (svrchní i spodní ošacení, pletené oděvy), potahy a přikrývky, koberce, tepelná izolace.
Postup při výrobě příze z lýkových rostlin
Rosení a máčení
Proces, během kterého dochází ve stonku lýkových rostlin k částečnému uvolnění a oddělení textilní vlákna od dřeviny, a to buď rosením nebo máčením. Při rosení se stonky ukládají volně na louku či na pole, kde dochází k mikrobiologickému rozkladu. Zásadní nevýhodou rosení je vazba na počasí. Proces rosení probíhá v závislosti na počasí v rozmezí 2 až 10 týdnů.
Při máčení jsou stonky vkládány do vody – pro máčení lze využít rybník, vodní tok i nádrž. Nevýhodou máčení je značná spotřeba čisté vody. Při ideální teplotě 15 až 30 °C lze proces máčení ukončit již za 7 až 14 dní.
V současné době se pro oddělení textilních vláken využívá chemické zpracování a paření při teplotě okolo 200 °C. Při procesu máčení jsou využívány enzymy.
Potěrání
Proces, při kterém dochází k oddělování lýkových vláken od dřeviny (odkorňování), případně část procesu zpracování bavlny, při kterém dochází k rozvolnění a čištění vláken. Z původních jednoduchých nástrojů – trdlice, tlouku či potěracího nože – se na konci 18. století vyvinuly potěrací stroje, který v průběhu druhé čtvrtiny 20. století nahradily tzv. potěrací turbíny.
Vochlování
Pročesávání lýkových vláken a jejich rozštěpení na vlákna jemnější. Při vochlování dochází k odstranění pazdeří (dřevité dužniny obsažené ve stoncích rostlin), koudele (odpadových vláken) a dalších nečistot. Vlákna se při protahování urovnají a zbaví se zauzlených a zacuchaných zámotků. K ručnímu pročesávání se využívá vochlí, které jsou podle potřeby opatřeny různými typy jemných hrotů. Vochle byla později nahrazována pásovým vochlovacím strojem.
Koudel se využívala především v provaznické výrobě. Pazdeří nacházelo využití jako podestýlka pro dobytek, k tepelné izolaci a případně také jako topivo.
Předení
Během procesu předení dochází ke zhotovení ucelené formy textilních vláken – tzv. příze. K předení bylo využíváno jednoduché vřeteno. Nejznámější způsob spřádání (dopřádání) rostliných a živočišných vláken využívá kolovrat, jehož vynález spadá do druhé poloviny 1. tisíciletí. Kolovrat je poháněn pomocí pedálu, který pomocí klikové hřídele pohybuje s hnacím kolem, které přenáší otáčky na přeslen umístěný na vřetenu a cívku. Vřeteno je opatřeno dvouramenným křidýlkem obsahujícím vodiče nitě. V roce 1770 byl pro spřádání vláken patentován Angličanem Jamesem Hargreavesem spřádací stroj, tzv. spinning jenny, který dokázal nahradit práci několika kolovratů. V roce 1769 byl Angličanem Richardem Arkwrightem patentován dopřádací stroj, tzv. Waterframe, poháněný vodním kolem, který je považován za první stroj na výrobu příze. Na konci 18. století se začaly používat mykací stroje určené pro předpřádání.
Pazderna
Jednoduchá, převážně roubená budova vystavěná na kamenné podezdívce, určená k sušení lnu a konopí. Pazderny byly obvykle dispozičně řešeny jako dvouprostorové, s jednou místností, v níž se nacházela velká pec, a menší vstupní předsíní, z níž se obsluhovalo topeniště. Pazderny náležely převážně do majetku bohatších usedlostí. Z důvodu hrozícího požáru byly stavěny mimo zástavbu vesnice. Někdy byly pazderny obývány.
Postup při výrobě příze vlněné příze
Čištění – surovou (ostříhanou) vlnu je nutné důkladně veškerých vyčistit a příměsí. Vlna se propírá, čímž se odstraňuje tuk (lanolin) a pot. Rostlinný odpad se odstraňuje chemickou cestou pomocí karbonizace (využívána je kyselina sírová – H2SO4).
Zpracování vlny probíhá v přádelnách a je možné především pomocí dvou základních procesů – výroba česané příze (poločesání) a výroba mykané příze.
Výroba česané příze – náleží mezi časově náročnější způsoby zpracování vlny. Při výrobě je využíván proces mísení, mykání, česání, předpřádání a dopřádání. Nejčastěji je česaná příze zhotovována z merinové vlny.
Výroba mykané příze – zpracování vlny, probíhající především na mykacím stroji, je výrazně kratší. Přást, připravený na mykacím stroji, je následně zpracovaný na stroji dopřádacím.