Soukenictví v Brtnici
Soukenický cech si v Brtnici udržel prvenství po celé 18. století. V roce 1698 potvrdil platnost soukenického privilegia Antonín Rombald hrabě z Collalto a k dalšímu potvrzení jeho platnosti přistoupil v roce 1740 také jeho syn Tomáš Vinciguerra. V roce 1727 se v Brtnici uvádí 12 soukenických mistrů, kteří pracovali na 11 stavech a zhotovili celkem 600 kusů sukna. Ve třicátých letech 18. století se v Brtnici uvádí celkem 11 soukeníků, produkujících 240 kusů sukna. Dále zde působilo 16 krejčích, jeden kloboučník a také jeden barvíř, zabývající se barvením textilních materiálů. Před polovinou 18. století je v Brtnici zmiňováno 15 soukeníků a 12 krejčích.
Značný rozmach zaznamenává soukenictví ve druhé polovině 18. století, kdy se zde mezi lety 1769 až 1791 uvádí až 83 soukenických mistrů, kteří pracovali na 83 stavech, s produkcí přes tisíc kusů sukna.
O zdejší soukenické produkci vypovídá soupis výrobků, zhotovený v roce 1767. Brtničtí soukeníci se zaobírali výrobou sukna na pláště, velmi kvalitního sukna „prima plana“, flanelu a tzv. monturního sukna, určeného pro vojenské uniformy.
Ve druhé polovině 18. století náležel mezi nejvýraznější soukenické osobnosti v Brtnici soukeník Jakub Procházka, pozdější významný dodavatel vojenského sukna. Procházka se spolu s dalším brtnickým soukenickým cechmistrem Antonínem Semrádem zasazoval o efektivnější manufakturní způsob výroby. Zdejšímu soukenickému cechu dodával vlnu a jednotliví členové pro něj vyráběli „monturní“ sukno. Z důvodů nízkých mezd však značnou část zdejších soukeníků přivedl na mizinu, a ti si na způsob jeho počínání v 80. letech 18. století stěžovali u vídeňského dvora i u samotného panovníka.
Na přelomu 18. a 19. století začíná zdejší výroba sukna pozvolna upadat. Tradiční „domácí“ řemeslná produkce sukna se prodražovala a již nemohla konkurovat nastupující průmyslové výrobě. Před koncem 18. století se počet soukeníků v Brtnici snížil na 28 mistrů. I přes značný pokles zůstávalo soukenictví v průběhu první poloviny 19. století důležitým zdrojem obživy řady brtnických obyvatel. V roce 1803 zde bylo uvedeno 31 mistrů, a v roce 1807 se v Brtnici uvádí 32 mistrů. Definitivní úpadek soukenického řemesla přichází ve čtyřicátých letech 19. století, kdy se zde nacházeli pouze čtyři soukeníci.
Pro výrobu příze byla využívána vlna z panských hospodářských dvorů i z poddanských hospodářství.
Neodmyslitelnou součástí výroby sukna byla valcha. Brtnická valcha byla v provozu až do 19. století, kdy byla upravena na jirchárnu. Z množství zpracovaného lodenu se vrchnosti odváděla pravidelná daň.