Tkalcovství v Brtnici
Z období let 1662 až 1671 se zachoval seznam cechmistrů tkalcovského řemesla. V roce 1666 se zde například uvádí tkalcovští mistři Jan Procházka, Laštovička a Tomeš Skřivánek.
Ke značnému rozvoji řemesla dochází především v průběhu 18. století. Na počátku třicátých let 18. století se v Brtnici uvádí celkem 15 tkalců (pláteníků) a před polovinou 18. století je zde zmiňováno 16 tkalců. Na konci 18. století působilo na brtnickém panství 72 tkalců, s deseti tovaryši a dvaceti učni, pracující na 85 stavech. Značná produkce zdejších tkalců vyvolávala nelibost u jihlavských tkalců, kteří v roce 1798 požádali císaře o ochranu před likvidací konkurencí z řad okolních tkalců. Při následném šetření bylo zjištěno, že pouze v Brtnici se nachází 26 tkalcovských mistrů s devíti tovaryši a pěti učni, kteří pracovali na 40 stavech. Čtrnáct mistrů zde pracovalo na dvou stavech současně a jeden tkadlec se dvěma tovaryši se mimo výrobu plátna věnovali také výrobě vlněného zboží. Další tkalcovské dílny pracující na jednom stavu se nacházeli v Komárovicích, Malém, Panské Lhotě a Uhřínovicích.
Brtničtí tkalci byli známí výrobou polokastoru, mezolánu a šerku. Významně zde byla zastoupena také výroba poloraše, plátna určeného na výrobu sukní.
Výroba příze (tzv. spřádání) představovala sezónní výdělek pro značnou část venkovského obyvatelstva. Spřádáním se na konci 18. století na území brtnického panství zabývalo více než 1200 přadláků.
S nastupující průmyslovou výrobou tkalcovské řemeslo pozvolna zaniká. Ještě v roce 1843 působilo v Brtnici 15 tkalců a v Přísece jeden. K definitivnímu zániku řemesla zde došlo v průběhu závěrečné třetiny 19. století.