Tkaní
Tkalcovský stav – dvoulistý
Tkalcovský stav se skládá z postranic, do kterých jsou příčně zasazeny dva válce – na jedné osnovní vratidlo, na druhé zbožový válec. Oba jsou fixovány ozubenými koly a brzdou. Před zbožovým válcem je nasazen prsník (nábřišník). Nejdůležitější část stavu je tvořena tzv. nádobím. To se skládá z listů, do nichž jsou navedeny nitě osnovy, a dále z paprsku, který rozprostírá osnovní nitě. Paprsek je zasazen do bidla, jímž se přitlouká útek. Listy s paprskem se spolu dohromady nazývají brdo. Počet listů je u jednoduchého stavu tvořen dvěma listy, složitější stavy jsou vícelisté. Každý list je spojen provazem s jednou podnožkou, kterou se pravidelným sešlapováním zvedá příslušný listy, čímž vzniká vazba. Útek se prohazuje člunkem, a to buď ručním, nebo později tzv. létajícím člunkem (pudítkem), poháněným šňůrou (cukátko či doják). Do člunku se vkládá cívka s navinutou útkovou nití. Různé vazby a množství barevných vzorů umožňuje naosnování a prohazování různě barevného útku.
Programovaný mechanický stav
Tkalcovský stav se žakárovým ústrojím (žakárový tkalcovský stav) – základní konstrukcí se velmi podobá klasickému stavu. Tkalcovský stav se žakárovým ústrojím umožňuje způsob výroby vzorovaných plošných textilií s pomocí složitého mechanického zařízení, které na základě přenášení údajů z děrných štítků ovládá každou jednotlivou osnovní nit nezávisle na ostatních. Velikost a tvar vazby jsou jinak u tkacích a pletacích strojů omezeny možností umístění vazebních nástrojů.
Sofistikované zařízení pro tkací stroje vynalezl v roce 1795 francouzský inženýr, tkadlec a vynálezce Joseph Marie Jacquard (1752–1834). O 40 let později se toto zařízení stalo nezbytnou součástí bobinetových strojů, které byly určeny pro paličkování, a koncem 19. století našlo využití také u některých pletacích strojů.
Jacquardův děrný štítek se stal v roce 1835 základním prvkem nejstaršího programovatelného počítače. Štítky byly zhotovovány z tenkého kartonu.
Kolovrat
Jednoduchý stroj určený ke spřádání rostlinných a živočišných vláken. Nejstarší doklady užívání kolovratu sahají do 6. století našeho letopočtu a byly zaznamenány na území Indie. Zde se také dosud lze setkat s nejstarším známým mechanismem kolovratu, s ručně poháněným velkým kolem. V Číně je z období 14. století znám kolovrat s více vřeteny s pohonem pomocí vodního kola. Mechanismus kolovratu prochází v závěru 15. století revoluční změnou, kdy je v Německu vynalezen kolovrat s křídlem, tedy s pedálem, pomocí kterého se přenáší pohyb na klikovou hřídel s hnacím kolem, ze kterého se otáčky přenášejí na vřeteno. Vřeteno je opatřeno pevným dvouramenným křídlem s vodiči nití.
Maximální výrobní výkon kolovratu se pohybuje okolo 350 metrů příze za hodinu.
Přeslice
Pomocný nástroj tvořený zašpičatělou tyčí užívaný k ručnímu předení na kolovratu, sloužící k zavěšení chomáče zpracovávaného materiálu – vlny, konopí, lnu. Přeslice byla obvykle držena pod paží, mezi koleny či byla ve spodní části vsazena do dřevěného stojanu.
Trdlice
Jednoduchý nástroj sloužící k lámání lnu.
Motovidlo
Důležitý nástroj, používaný na samém konci procesu zpracování lnu či jiného textilního vlákna, sloužící k navíjení ručně soukaní příze a jako ukazatel množství upředeného vlákna. Motovidlo má čtyři ramena, na která se navíjí ručně soukaná příze z kolovratu do tzv. přaden. Motovidla náležela mezi základní vybavení výrobců a prodejců příze. Na rozpětí motovidla závisela velikost přadena. Aby nedocházelo ke zkrácení ramen motovidla, a tedy k ošizení zákazníka, byla řada motovidel úředně cejchována. V roce 1750 byl vydán patent o výrobě příze a plátna v Českém království, ve kterém byla stanovena délka motovidla na 1 loket český a pro jemnou přízi ¾ lokte.
Drhlen
Nástroj na drhnutí – odsemeňování lnu (odstranění tobolek).
Vochle
Nástroj k pročesávání vláken. Vlákna se při pročesávání urovnají, vytřídí a zbaví se zcuchaných a zauzlených smotků.
Rotační mykací stroj
Ručně poháněný stroj sloužící k rozčesávání textilních vláken (lnu, kopřiv, konopí) a koňských žíní (sedlářství).