Z historie průmyslového zpracování kůží a kožešin v Brtnici
Velkovýroba kůží hlazených – Karel Figar
(též: Strojní výroba koží na rukavice, Karel Figar v Brtnici)
Jirchárna Karla Figara patřila mezi zavedené velké brtnické podniky. Zdejší továrna, založený v roce 1883 na místě staré soukenické valchy, náležela mezi nejmodernější provozy v regionu. Jirchárna se specializovala na zpracování ovčí, jehněčí a kůzlečí kůže. Na trh dodávala především hlazené (tzv. glacé) kůže typu Nappa a Chair učené na výrobu rukavic, bot a oděvů.
Pohon strojů byl zajištěn za pomoci vlastní elektrárny, vybudované zde v roce 1922. Elektrárna, která byla vybavena vodní turbínou o síle 12 koňských sil a později také naftovým motorem o výkonu 10 koňských sil, obstarávala nejen osvětlení samotné jirchárny, ale zajišťovala také provoz veřejného osvětlení na náměstí i postranních ulicích, které na svůj náklad vybudoval a průběžně rozšiřoval továrník Figar. Elektrický proud byl dodáván také do některých domácností v Brtnici. Provoz elektrárny byl ukončen v roce 1928 s připojením Brtnice do sítě západomoravských elektráren. V roce 1934 byl provoz jirchárny rozšířen o novou patrovou budovu. V přízemí byla strojovna, sušárna a mokrá dílna. V patře byla umístěna přípravna a sušárna. V roce 1937 zde bylo zaměstnáno celkem 35 dělníků a v roce 1941 počet zaměstnanců klesl na šest. Továrna byla dále v průběhu let 1937 až 1938 přestavěna a rozšířena o novou kotelnu, které dominoval 25 metrů vysoký komín. V kotelně se nacházel trubkový kotel o výhřevné ploše 40 m² vyrobený v roce 1913 Královopolskou strojírnou v Brně. V letech 1940 až 1941 byl přestavěn přízemní dílenský objekt.
Po společenských změnách v roce 1948 byl provoz koželužny zachován a v roce 1959 zde byla zřízena kafilerie a tukárna. Zdejší továrna se nedlouho poté stala součástí výrobního družstva Snaha Jihlava (provoz 10) a celý areál prošel rozsáhlou a nákladnou modernizací, jejíž součástí byla též výstavba nových průmyslových objektů. Provozovna byla zaměřena na výrobu velurových kabátů, autopotahů a nánožníků. Mezi velice populární výrobky patřil dámský velurový kabát tzv. panenka a dlouhý velurový plášť Juliána. Po roce 1989 byla činnost zdejší provozovny postupně ukončena.
Jirchářství František Mareš
Jirchárna Františka Mareše představovala na konci 30. let 20. století jeden z nejmodernějších středně velkých podniků zaměřených na základní zpracování kůže v okolí. Do stavby nové továrny se jirchářská dílna F. Mareše nacházela v areálu velké brtnické jirchárny Karla Figara. V roce 1934 je severovýchodně od města, na samém okraji brtnického katastru, vystavěna moderní trojtraktová funkcionalistická tovární budova a veškerý provoz je v listopadu téhož roku přestěhován do nových prostor. V přízemí rozlehlé patrové budovy byla umístěna mokrá dílna, sušárna, sklad surových kůží a strojovna vybavená naftovým motorem výkonu 12 koňských sil pro pohon transmise. V patře se nacházela suchá dílna, chladírna, sušárna se skladem vlny a kancelář. Půdní polopatro bylo využíváno převážně k přirozenému vzduchovému sušení. K sušení sloužil promyšlený systém topných a vzduchových kanálů. Jirchárna v této době zaměstnávala celkem 12 dělníků. Ve strojovně se nacházel mízdřící stroj, činící buben, odstředivka na vysoušení vlny a kotel na ohřev vody o objemu 500 litrů. Mokrá dílna byla vybavena třemi hašplemi. K osvětlení jednotlivých místností byly z počátku využívány petrolejové lampy. Jirchárna byla již v době svého vzniku vybavena čistícím zařízením na odpadní vody. Továrna zůstávala v provozu až do roku 1942, kdy byl její provoz úředně zastaven. K obnově provozu došlo až v polovině roku 1946.
Po roce 1948 zde bylo zachováno činění odpadových kůží. V roce 1956 zde družstvo Dručana vytvořilo dílnu na výrobu matrací a dále dílny zaměřené na zpracování odpadových kůží a výrobu kožešnických polotovarů. V této době zde bylo zaměstnáno až 50 dělníků. Později se zdejší činírna začlenila pod výrobní družstvo Snaha Jihlava (provoz 06) a zpracovávaly se zde kožešiny dovážené z Asie a surové kůže z Evropy a Jižní Ameriky. Výrobní areál byl v průběhu 70. a 80. let 20. století značně rozšířen a doplněn o moderní čistírnu odpadních vod. V současné době zde sídlí Snaha, kožedělné družstvo Brtnice, které je součástí skupiny KARO Leather. V roce 2023 zde byla dokončena stavba nové moderní výrobní haly.
Jirchářství Kopřiva a spol.
Jirchárna a koželužna Josefa Kopřivy náležela mezi nejmenší brtnické provozovny. V počátcích své existence působila přímo v Brtnici, a to v prostorách bývalé Molákovy jirchárny v Rokštejnské ulici. Zde setrvala až do poloviny 20. let 20. století, kdy se celý provoz přestěhoval do areálu bývalé knížecí bažantnice nedaleko Uhřínovic, zrušené v roce 1916. V roce 1927 zde vzniká přízemní jirchárna poháněná pomocí benzínového motoru, v níž je v roce 1931 zaměstnáno na čtyřicet dělníků. V témže roce je však provoz z důvodů sporů o mzdy zcela utlumen a obnoven je až na začátku následujícího roku, kdy přijímá nové dělníky z Kralic nad Oslavou. K další stagnaci jirchárny dochází v průběhu německé okupace, kdy počet dělníků klesl na čtyři.
Po únorovém převratu v roce 1948 byla zdejší firma přeměněna na závod zabývající se zpracováním kopyt, rohů a kostí. V pozdějších letech byly prostory někdejší jirchárny upraveny na úpravárenský závod podniku Sběrné suroviny n. p. specializovaný na zpracování vyřazených kinomateriálů a fotomateriálů, z nichž se regenerovalo stříbro. Ročně se ve zdejším závodě, který zaměstnával 27 dělníků, zpracovalo pomocí elektrolytického rafinování až 400 tisíc litrů ustalovače. Dále se zde nacházel provoz na zpracování lidských vlasů – jednalo se o jediný závod tohoto zaměření na území ČSSR, s roční kapacitou dosahující 160 tun, přičemž většina získaného materiálu sloužila pro export na západní trhy. Po roce 1989 byla v prostorách někdejší jirchárny obnovena činnost zaměřená na základní zpracování kůží (Kožešiny Stanislav Novotný a syn).