STRÁNECKÁ ZHOŘ, zámek

Krátkodobým sídlem rodiny Collalto et San Salvatore na Žďársku byl zámek ve Stránecké Zhoři. Jeho osudy ve spojení s tímto italským rodem jsou o to zajímavější, že jej Collaltové v pravém slova smyslu nikdy v plné míře nevlastnili a jejich držba Stránecké Zhoře je v dějinách regionu pouhou epizodou. Tím spíše je důležitý poznatek, že právě Collaltové nejvíce zasáhli do konečné podoby tohoto zámeckého objektu a dali mu jeho značně neobvyklý tvar, podobně jako u celé řady dalších zámeckých staveb této rodiny.

Starší osudy zámku ve Stránecké hoři jsou dosud poznány jen velice okrajově. První šlechtické sídlo vzniká v místech zámku teprve krátce po polovině 16. století, kdy navázalo na svobodný dvorec místní drobné šlechty. Tato prvotní tvrz, vybudovaná vladyckým rodem Stráneckých ze Stránec, zástupců nejnižší úřednické šlechtické vrstvy, byla řešena ještě v pozdně gotickém duchu. V průběhu druhé poloviny 16. století byla postupně rozšiřována, podobně jako v Rudolci však i nadále představovala vícekřídlý organismus, srostlý z obytných, hospodářských a výrobních budov. Části starší stavby můžeme ve stopách sledovat v severním a západním křídle, které obsahuje také mladší rozšíření z doby nejpozději na počátku 17. století. Teprve v půlce 17. století dochází k zásadním okamžikům v dějinách zhořské tvrze. Její okolní statek, podobně jako na Rudolecku zabraný v rámci pobělohorských konfiskací, měnil své majitele, až se ustálil v rukou dvorního rady Jana Kielmanna z Kielmanseku. Ten pak na počátku padesátých let tohoto století postupuje zhořské panství nově založenému klášteru karmelitánů Na Poušti u rakouského Mannersdorfu nedaleko Vídně. Tato spíše poustevnicky založená komunita však Stráneckou Zhoř nikdy sama nespravovala, naopak ji hned v počátcích držby pronajala moravským Collaltům, kteří ji drželi až do roku 1676. Klášter si ponechává pouze dohled nad zdejší církevní správou. Faru v Netíně obsazuje svým řádovým členem Václavem Ignácem Gedeonem, který zde působil v letech 1658 - 1672, kdy se vrátil do mateřského kláštera.

Přestože nejvíce zpráv z držby Stránecké Zhoře Collalty je známa z doby správy panství Antonínem Františkem Collalto, některé nově nalezené materiály názorně dokumentují intenzivní zájem o statek a zdejší sídlo již jeho předchůdcem – Claudianem Collalto. Ten zde před svojí smrtí nejen krátce pobýval, ale také sem umístil vrchní regentskou správu collaltovských statků na Žďársku. Podobně jako i jiná sídla v okolí pro své potřeby rozsáhle přestavěl dosavadní tvrz Stráneckých ze Stránec a přizpůsobil ji tehdy moderním venkovským stavbám svého rodného kraje. Jak dokládá celá řada soudobých architektonických vzorníků z italského či francouzského prostředí, zámecké či vilové stavby přísně symetrické dispozice se subtilními nárožními věžemi, rondely či arkýřovými věžicemi se tehdy opět dostávaly do popředí zájmu, přestože k jejich prvotnímu užití dochází již mnohem dříve.

Spolu s úpravami zhořského sídla dochází rovněž k razantním změnám v jeho okolí. Dosavadní běžná poddanská vesnice je zrušena, většina domů zaniká, a pozemky z celého území Stránecké Zhoře jsou připojeny ke dvoru. Zbylé domky jsou obydleny zaměstnanci velkostatku. I tyto úpravy podporují velkolepost záměrů nových uživatelů, vrcholících výstavbou nynějšího zámku.

Vznik zámku, jehož součástí byly i výrobní objekty, z nichž byl rozpoznán například pivovar v přízemí východního křídla, za Claudia Collalta je doložen nejen nově zjištěnými materiály, ale dokládá jej také nápadná shoda řešení vnějších fasád se současně stavebně upravovaným zámkem v nedalekém Rudolci, a to jak v hrubší pískové omítce s hladkými okenními paspartami, tak především v užití nápadně zastaralých okenních ostění s až nápadně shodnou profilací. Součástí rozsáhlé přestavby zhořského zámku v polovině 17. století byla také výstavba severní, opět přísně symetricky vsazené, vstupní věže, otevřené v přízemí na třech stranách volnými oblouky, jak dokládá nově získané vyobrazení z doby před jejím odstraněním. Spolu se stavbami dalších zámků v okolí tak rovněž v případě Stránecké Zhoře přispívají Collaltové v našem prostředí neobvyklým architektonickým stylem, přestože její krátké vlastnictví neumožnilo další rozvoj tohoto sídla v podobném duchu.

Zámek, značně poničený více jak 250 let trvajícím hospodářským využíváním, prochází od roku 1999 záchranou, spojenou s rozsáhlou vkusnou idealizovanou rekonstrukcí, která je metodicky vedena de facto v duchu historizujících přestaveb šlechtických sídel v závěru 19. a počátku 20. století, které zámku postupně vtiskují novou podobu. Zámek je příležitostně otevřen veřejnosti.

inPage - webové stránky, doménawebhosting snadno.