Tkalcovství a soukenictví |

Tkalcovství

Prastaré řemeslo zaměřené na výrobu plátna. Nejstarší známé doklady o výrobě tkanin pomocí proplétání osnovy napnuté v pevném rámu, pocházející ze 7. tisíciletí před naším letopočtem, byly nalezeny v Anatolii na území dnešního Turecka. Nálezy z pozdějšího období svědčí o využití vertikálně uloženou osnovou, která byla napínána pomocí závaží. Nálezy nejstarších dokladů tkalcovství na území České republiky – negativních otisků tkanin na keramice, pochází z neolitických lokalit, a první přímé nálezy tkanin pochází ze začátku doby železné, z období halštatského.

Soukenictví

Velmi považované řemeslo, zabývající se výrobou sukna, vlněné tkaniny, zhotovené z mykané, volně kroucené vlněné příze. Sukna jsou silně plstěna, tkaná v plátnové vazbě.

Příze se zpracovává na soukenickém stavu, který je vůči stavu tkalcovskému širší. Na stavu se vlněná příze tká na tzv. loden. Loden se během zpracování se několikrát čistí a pere. Následně se loden valchováním zhustí a zplstnatí. Loden se dále češe, zastřihává, kartáčuje, lisuje a napařuje, tedy tzv. dekatuje, aby se odstranil nežádoucí silný lesk a zamezilo se srážlivosti. Mezi vzorovanými textiliemi převládal kanafas.

Tkalcovství v Brtnici

Tkalcovství náleželo mezi nejrozšířenější a svého času nejdůležitější řemeslo v Brtnici. Tkalcovské řemeslo bylo v Brtnici tradičně hojně zastoupeno a tkalcovský cech náležel svým založením v roce 1587 mezi vůbec nejstarší brtnické cechy. Pečeť cechu nesla nápis „Pečeť tkalcovská městečka Trhové Brtnice“. Pokračování zde.

Soukenictví v Brtnici

Soukeníci představovali v Brtnici po staletí jeden z nejvýznamnějších cechů. V roce 1656 obdrželi brtničtí soukeníci od Claudia hraběte z Collalto privilegium, které všem členům cechu zaručovalo osvobození od robot s výjimkou žní a sklizně obilí a dále zvláštní vrchnostenskou ochranu. Důležité privilegium bylo v roce 1665 potvrzeno Antonínem Františkem hrabětem z Collalto, s tím, že osvobození se netýká soukeníků, kteří se do cechu vkoupili či v budoucnu vkoupí, a zejména na ty soukeníky, kteří vlastní velké domy a pozemky. Z období let 1662 až 1671 se zachoval seznam cechmistrů soukenického řemesla. V roce 1666 se zde například uvádí soukeničtí cechmistři Hanz Lang, Hans Peltz, Mates Richter, Franc Svatoň a Hans Tauber. Pokračování zde.

Manufaktura na kartouny a bavlnářské zboží v Brtnici

První úvahy o zřízení vrchnostenské manufakturní výroby v Brtnici sahají do 80. let 18. století. K založení uvažované „velké dílny“ se soustředěnou výrobou však došlo až na počátku 19. století, a to dne 27. září 1804, kdy byla ve Vídni zaregistrována manufaktura na kartouny a bavlnářské zboží která v době svého působení představovala jednu největších manufaktur na bavlněné tkaniny na území rakouské monarchie. Pokračování zde.

Rostlinná a živočišná textilní vlákna a postup při výrobě příze

Pokračování zde.

Tkaní

Technologický proces zaměřený na výrobu textilních vláken, při kterém dochází v opakovaném křížení – provazování dvou vzájemně kolmých soustav nití, přičemž podélná soustava – tzv. osnova, je navinutá na osnovním válu, a příčná soustava, procházející celou šířkou tkaniny, se nazývá ÚTEK. Útek je navinut na člunku.

Tkaní spočívá v opakovaném procesu nazvedávání osnovních nití, při kterém vzniká prošlup, kterým se následně protahuje útek. U klasického tkalcovského stavu se osnovní nitě zvedají pomocí tzv. brda, které se sestává z listů opatřených nitěnkami. V případě tkaní na pokročilých stavech se žakárovým mechanismem je možné nazvedávat každou jednotlivou nit osnovy. Provlékáním útku vzniká vazba. Pokračování zde.

VÍCE FOTEK A INFORMACÍ O EXPONÁTECH NAJDETE NA NAŠEM INSTAGRAMU

ČLUNKY.png TKALCOVSKÝ STAV DVOULISTÝ.png